Všechno po bratrovi zdědila jeho žena. Mně zůstala jen krabice fotek a pocit, že jsem pro všechny neviditelná.
Sedím na podlaze v obýváku, v ruce držím starou fotografii a v hlavě mi víří vzpomínky na bratra Tomáše. Po jeho smrti mi nezbylo nic než pár zažloutlých snímků a pocit, že jsem v rodině přestala existovat. Všechno, co měl, připadlo jeho ženě, a já se ptám: má ještě vůbec smysl bojovat o místo v životě těch, které milujeme?