Moje dětství bylo plné odmítnutí a bolesti, protože mě matka nechala v porodnici a já putoval od jedné pěstounské rodiny ke druhé. Každý nový domov znamenal další zklamání, až jsem přestal věřit, že někde opravdu patřím. Teprve když jsem potkal rodinu Novotných, začal jsem chápat, co znamená být milován bez podmínek.
Popisuji jeden z nejtěžších dnů svého života – narození mého syna. Prožila jsem nejen fyzickou bolest, ale i emocionální bouři, když jsem čelila samotě, strachu a rodinným konfliktům. Tento příběh ukazuje, jak tenká je hranice mezi zoufalstvím a nadějí.
Jmenuji se Libuše a nikdy jsem si nemyslela, že mě život postaví před tak těžkou zkoušku, kdy mi zůstane jen víra. Když se moji vnuci začali ztrácet v dnešním světě, cítila jsem bezmoc, ale nevzdala jsem se. Toto je příběh o tom, jak jsem skrze modlitbu a víru našla sílu je přivést zpět na správnou cestu.
V malém městě na Vysočině jsem se nečekaně stala opatrovnicí dvou zanedbaných dětí svého bratra. Postupně jsem odhalovala, jak hluboké stopy v nich zanechala jeho lhostejnost, a musela jsem se s ním postavit tváří v tvář. Tento příběh je o bolesti, rodinných konfliktech i o tom, jak těžké je najít v sobě sílu milovat, když vás vlastní krev zklame.
