Včera mi dcera Lucie řekla: ‚Mami, teď jsi babička!‘ a najednou se mi celý svět zúžil a stal se složitějším. Vyprávím svůj boj o to, zůstat sama sebou, zatímco rodina ode mě očekává, že budu dokonalou babičkou. Přes rodinné konflikty a hluboké zamyšlení nad stárnutím hledám odpověď na otázku, kdo vlastně rozhoduje o tom, jak bych měla žít svůj život.
Od první chvíle, kdy jsem držela vnoučata v náručí, jsem věděla, že pro ně udělám cokoliv. Jenže čím jsou starší, tím víc mě děsí, jak je moje snacha vychovává. Každá návštěva u nich doma je pro mě zkouškou nervů a trpělivosti.
Jsem Marie a celý život jsem se snažila být tu pro druhé, ale teď mám pocit, že moje láska ke psům mě oddaluje od vlastní rodiny. Když mi snacha vyčetla, že psy rozmazluji víc než vnoučata, začala jsem pochybovat o všem, co dělám. Hledám cestu, jak být dobrou babičkou i milující paničkou, aniž bych musela zradit samu sebe.
Jmenuji se Ivana Novotná a tohle je příběh o létě, kdy se naše rodina téměř rozpadla kvůli penězům, stárnutí a dávným křivdám. Dvůr mých rodičů se proměnil v bojiště tichých očekávání, nevyřčených výčitek a bolestných pravd. Dodnes si kladu otázku, jestli jsme někdy měli odvahu říct si pravdu do očí.
