Už tři měsíce jsem nepromluvila s mámou. Každý den mě můj muž Petr přemlouvá, abych jí zavolala, ale ve mně pořád zůstává bolest a strach. Vracím se do minulosti, hledám odpovědi a snažím se najít samu sebe mezi loajalitou k rodině a vlastním zraněním.
Celý život mě pronásledovalo jméno, které nebylo moje. Jednoho dne se objeví žena, která tvrdí, že je moje matka, a já se musím postavit pravdě o svém původu. Od té chvíle hledám odpověď na otázku, kdo vlastně jsem – a co znamená odpustit.
Jmenuju se Katarína, bydlím v paneláku v Ostravě a můj život se rozpadal pod tíhou viny i tiché bolesti v rodině. Vše se změnilo, když jsem při podzimní procházce našla raněného psa, a aniž bych si to tehdy přiznala, zlomil mou vnitřní hradbu. Kvůli němu jsem se rozhodla postavit za mladšího syna i proti vlastní rodině – a nakonec i za sebe.
