Nikdy bych si nemyslela, že zrovna mně bude dýchat na záda cizí pes ve chvíli, kdy mi krvácí prst a sousedka ječí na chodbě. Žila jsem tehdy v šedém paneláku sama po rozvodu, byla zima a já jsem měla pocit, že už nikoho nechci – ani člověka, natož psa. Ale Artur mi postupně převrátil život naruby, a já se musela rozhodnout, co znamená být odpovědný – a kdy už je potřeba riskovat všechno.